Na člověku je důležité nejen to, jak tento vypadá navenek, ale i to, co ukrývá ve svém nitru. Čímž pochopitelně nemyslím vnitřnosti nebo to, co si právě dal k obědu a teď mu to leží v žaludku a střevech, ale to, čemu se obvykle říká třeba charakter nebo duše. A obvykle se tvrdí, že to, co máme takzvaně v srdci, je důležitější než to, jak působíme na okolí svým zevnějškem. Jenže co si budeme povídat, že? Když potkáme někoho, kdo se nám líbí, vzbudí v nás tento alespoň v počátcích daleko pozitivnější reakci než ten, kdo ‚nosí v nitru svém své elegance květ‘.
A proto chceme být všichni obvykle co nejkrásnější. A jakákoliv vada na našem vzhledu nás zneklidňuje, trápí, sužuje, ba i vysloveně deptá a ničí. A pokud to jenom jde, snažíme se takové vnější nedostatky odstranit.
Pokud jde o nedokonalosti vnějšku naší tělesné schránky, nejednou nám k nápravě toho, co ‚na nás příroda napáchala‘, slouží i kosmetika. I když nás tato nečiní skutečně lepšími, alespoň zčásti ovlivňuje to, jakými se jevíme být ostatním. A pochopitelně někdy vylepšuje i pocity, které ze sebe máme i my sami.
S pomocí kosmetiky se zbavujeme suchosti a nevýraznosti naší pleti, touto zdůrazňujeme to, čeho si mají ostatní všimnout, a potlačujeme to, co by mělo pokud možno uniknout zrakům všech kolem nás. Kosmetikou se také zbavujeme nežádoucího odéru, vydávaného nejednou naší tělesnou schránkou, kosmetika nás údajně někdy i omlazuje či dělá jiné zázraky.
Ale nejednou tomu tak také není. Nejednou není prodávaná kosmetika nic víc než něco, co slouží k vytahování peněz z kapes důvěřivců. Těch, kdo natolik touží po kráse, že klidně obětují i astronomické částky.
A tak by se mělo doporučit, aby zde stejně jako kdekoliv jinde lidé přemýšleli nad tím, co se vyplatí si pořídit a co ne. Protože je nejednou lepší přirozená krása než nános čehosi. Nejednou je docela obyčejné nenačančané děvče hezčí než zmalovaná… Víte, koho myslím.
