Každého baví něco

Lidem je zábava vlastní. A to už odedávna, a skoro bych se vsadil, že odjakživa. Nebyl jsem sice u toho, ale skoro bych se vsadil, že se i náš praprapředek rád zasmál, třeba když některý z jeho společníků-lovců při uhánění kořisti zakopnul a upadl do bláta.
Ale není zábava jako zábava. Každý člověk je jiný, každá doba si žádá své, a proto se my lidé někdy rozesmějeme tam, kde by to ostatní ani nenapadlo, případně právě naopak. Jak tomu třeba bylo kdysi, když Američané u jakéhosi svého vážného filmu nechápali, proč se našinci smějí, když zazněla věta o tom, že nenašli nikoho ze zločinců, jenom čtyři samopaly z Československa. Inu, co pro ně bylo v podstatě politicky angažovanou zmínkou, to nám připadalo snad právě pro onu angažovanost směšné.

smějící se žena

Inu, každá doba a každá společnosti si žádá své. Zůstaneme-li třeba u nás doma, možná mnozí z nás ještě zavzpomínají na časy minulého režimu. I tehdy jsme tu měli zábavu, ovšem preferovala se pochopitelně jenom ta režimu příznivě nakloněná. Režim stranil humoristům a rádoby humoristům, kteří měli rudou knížku, bez ohledu na to, zda tito byli vtipní, každá scénka musela být v nejlepším případě angažovaná a v nejhorším případě aspoň natolik důkladně promyšlená, aby se v ní neobjevilo něco, co by se snad mohlo dotknout někoho z funkcionářů, co by snad ironizovalo panující režim nebo ‚glorifikovalo‘ nepřátelský kapitalismus. Kolik jenom měli kvůli tomu posledně zmíněnému problémů Cimrmani, kolik filmů skončilo v trezoru a kolik vystupujících na indexu! Kolik umělců se někdy, a třeba i nadlouho, nesmělo objevit na scéně proto, že si pustilo ústa na špacír!

mužský úsměv

A tak jsme dlouho čekali na novou dobu, kdy už se bude smět říkat cokoliv. A dočkali jsme se. Dnes už se smí říkat v podstatě cokoliv. A mělo by tak být k dispozici i více humoru. Ale nejednou stejně jako kdysi není nabízející se humor k smíchu. Právě proto, že už do něj můžou fušovat i ti, kdo nejsou ani trochu vtipní. Kvůli čemuž se nejednou nejlépe zasmějeme u komedií pro pamětníky. Třeba u Chalupářů nebo Trháku. Dnes už necenzurovaných a nezakazovaných kvůli ‚morálnímu pádu jednoho zpěváka‘.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Další zajímavé články